Malá vizita
(Mladá fronta – 1976)
Je v té štíhlé knížce půl sta a jedna báseň. Nerozměrných, některé až telegraficky stručné; Volkman je v této formě doma, nesporně. Půl stovky básní, hodně na malou vizitu, řeknete, a utvrdíte se v tomto presvědčení, až změříte prostor, v němž byl básník – lékař na vizitě; mezi křehkými, smrtelnými lidmi s jejich radostmi, smutky, bolestmi i umíráním, člověk v rukách a péči lékařů; lidské stvoření v konfrontaci se zemí, především s básníkovou rodnou Moravou.
Tlak mé krve
(Mladá fronta – 1979)
V čase kdy smrt už nechodí s kosou, ale „zvyšuje nadzvukové rychlosti“, Jde básníkovi o to, aby byl člověk darem života skutečně obdarován a nikoli „zatížen“, aby se v nás stále a znovu probouzelo a rozvíjelo ono „křehké člověčenství“. K tomu také směřuje Volkmanova přemýšlivá poezie, v níž autor pozorně naslouchá lidské „srdeční výpovědi“ hlouběji než lze slyšet pouze fonendoskopem.
Bez receptů
(Mladá fronta – 1983)
Kniha veršů epigramatického charakteru, zabývající se nešvary naší společnosti a našich současníků.
To je věc
(Mladá fronta – 1987)
Při řazení jednotlivých básní tohoto rukopisu jsem záměrně postupoval tak, aby na každé dvoustraně (kterou čtenář poezie bezděky vnímá souvztažně) ocitaly se vedle sebe „věci“ v určité korelaci. Buď si vzájemně odpovídají nebo protiřečí, námětově či myšlenkově spolu souvisejí a korespondují nebo naopak tvoří protiklady a protivy.
Ostatně čtenář tento vztah a poměr jednotlivých dvojic k sobě vyvolených nepochybně objeví .
Alois Volkman
Znovuzrození
(Luxpress – 1990)
V první části nazvané Léta Páně je vybrána poezie z několika let a čtenáři některé básně již mohli číst v různých církevních časopisech a kalendářích. Zde vystupuje autor spíše jako divák a povětšině i oprávněný kritik toho, co se troufale samo nazývá křesťanstvím.
Druhá část Navštívili jste mne vznikla v době vážného autorova onemocnění. Lékař musel sestoupit do roviny pacienta. Když choroba ukáže své nejostřejší drápy, začne se upínat k Ježíši a počítat s Ním. Volá k němu a přesvědčuje se, že slova nemizí v prázdnu, ale nacházejí ozvěnu. Bůh přece vždycky na upřímnou modlitbu odpovídá.
Jiří Drejnar
Silent musae
(vlastním nákladem – 1991)
„Kdyby se mě někdo zeptal, koho pokládám za nejpovolanějšího člověka, který může zasvěceně, originálně a svrchovaně zábavně vyprávět o Jaroslavu Seifertovi, bez váháni odpovím: MUDr. Alois Volkman. Básnikův lékař, milovaný přítel a nejúčinnější medikament v jedné osobě.“
Alena Vostrá — spisovatelka
Ptám se svých slov
(Luxpress – 1991)
Verše známého „mistra zkratky“. Mnohé z nich byly v době totality psány pouze „do šuplíku“.
Stáčení podzimu
(Blok – 1994)
Básnická sbírka lékaře, která byla ovlivněna jeho povoláním. První a poslední obsáhlejší báseň byla věnována prarodičům autora. Mezi ně vložil řadu kratších, některé mají i strohost aforismu.
PokRok rodiny
(vlastním nákladem – 1994)
MOTTO:
Mám-li sen potom jediný
ať se tento ROK RODINY
změní v celý život
rodinný
všech rodin
lidského rodu
K prahu domova
(Městský klub Litovel – 1998)
Sbírka veršů jako vyznání rodnému kraji Litovelsku.
Nepovinný předmět poezie
(Gymnázium Ivana Olbrachta Semily a Gymnázium Jana Opletala Litovel – 2002)
Útlá sbírka básní křesťanského lékaře. Doplněno grafikami Vladimíra Komárka.
Chyť se za nos člověče
(Fontána – 2004)
Při nejedné při se slovy doplňoval jsem přísloví. Velmi vtipně a trefně doplněná známá česká přísloví.
Via crucis
(Náboženská obec CČSH Vršovice – 2005)
„Mnoho lidí, kteří tuto křížovou cestu viděli, se mě ptá, co jsme tím chtěl vyjádřit. Mnozí nerozumějí, protože nejde o tradiční pojetí. Uvědomil jsem si, že Kristus, který je navždy spojen nejen s církví, ale i s celým lidstvem, spolu s ním prožívá utrpení spravedlivých a ponížených. Jde dějinami spolu se všemi, kteří hledají království Boží. Chtěl jsem vyjádřit Kristovu blízkost a solidaritu s trpícími.“
Karel Stádník – autor křížové cesty
Terče-to
(Ostrov – 2007)
Básnická sbírka přináší vtipné i moudré lyrické pohledy na naši současnost a rovněž na věčné téma času a jeho proměn v životě jedince. Tentokrát pro svou výpověď zvolil autor formu trojverší, proslulého terceta provencálských básníků. Nejen vážná zamyšlení, ale i humor, který je schopen vyvolat úsměv či dokonce smích, předurčují tuto sbírku jako vhodný dárek.
Námluvy Aeskulapovy
(Ostrov – 2009)
Druhé doplněné vydání tří sbírek známého básníka (Malá vizita, Tlak mé krve, Bez receptů) přináší úplné znění básní, které kdysi komunistická cenzura nedovolila v původním tvaru publikovat (cenzurovaná místa jsou označena, čtenáři mají proto jedinečnou možnost vnímat, co a v jakém kontextu za „normalizace“ vadilo). Kresby na obálce a frontispisu Jiří Anderle.
In memoriam
(Náboženská obec CČSH Vršovice – 2010)
Nejnovější básnická sbírka Aloise Volkmana vychází v tiskové edici Via facti Husova sboru ve Vršovicích. Sbírka je monotematicky zaměřená na poslední věci člověka a skládá se ze dvou částí: In memoriam a Memento mori.
Stopy co doby tropí
(Primus – 2012)
Sbírka novoročenek a epigramů básníka, celoživotní profesí lékaře, vznikala plných čtyřicet pět let, od r. 1968 po dnešek. Autor svými aforismy a epigramy, které důsledně rok co rok posílá svým přátelům a známým, vtipně a s nadhledem glosuje společenskou situaci, upozorňuje na zlořády a vysmívá se lidské slabosti. Volkmanova lyrika postihuje téměř půlstoletí vývoje naší společnosti.
Soukromý tisk a bibliofilie:
Jediná
(vlastním nákladem – 2001)
Jako soukromý tisk k uctění památky své matky (1911 – 2001) vydal Alois Volkman 11. 1. 2001
A.D.A.V.
(vlastním nákladem – 2007)
Vydáno u příležitosti autorových sedmdesátin
pro jeho přátele a známé 18. září 2007
Jednadvacet plus jeden okupačních srpnů
(vlastním nákladem – 2008)
Verše, které jsou básníkovou reflexí událostí ze srpna 1968 vydané u příležitosti 40. výročí v roce 2008.
Křížová cesta v domově Karla Boromejského
Křížová cesta v domově K. Boromejského vyšla z dílny uměleckého řezbáře Pavla Hladkého, který se při jejím ztvárnění inspiroval verši básníka a lékaře Aloise Volkmana.